Rozhovor s datovým analytikem Pavlem Boucníkem

Altworx nejsou jen programátoři. Pracuje tu docela různorodá skupinka. Proto dnes představíme analytika Pavla, který se k nám připojil minulý rok.

zdroj: www.boucnik.cz

Pavel je u nás tak akorát dlouho na to, aby si ještě vzpomněl, jaké to bylo v korporaci. A jak se mu pracuje u nás? Čím se v Altworx zabývá a jak tráví volné dny? 

Jak se stalo, že jsi přišel do Altworx?

Po více jak deseti letech v nadnárodní korporaci jsem si řekl, že to chce změnu. V Siemensu jsem se podílel na digitalizaci technické a výkresové dokumentace parních turbín, zaváděli jsme PLM systém pro správu dokumentace a následně i SAP včetně jeho “sladění” s užívanými podnikovými procesy.

Na jaře, po odchodu, jsem si udělal prázdniny. Odjel do Londýna a když jsem se vrátil, tak jsem z dlouhé chvíle nahrál svoje CV na StartupJobs.cz. A odjel na další výlet. Když mi tam v kapse zazvonil telefon s nabídkou dělat analytika v malé firmě, jejíž klíčovým zákazníkem je nákladní železniční dopravce. Nemohl jsem přece říci ne. Tak jsem tu už půl roku.

Na čem u nás pracuješ?

Jsem datový analytik. Snažím se porozumět tomu, co potřebuje náš zákazník, jaký má problém, co po nás chce. Zaměřuji se na ‘fleet’ nákladních vozidel, na strojvůdce a lokomotivy, a na staniční personál. Nikdy dříve bych nevěřil, jak nápad i na malé vylepšení může vyvolat odezvu na mnoha stranách systému. “Vždyť to byla jen taková drobná změna…” a ze zdánlivě malého návrhu se vyklube velká věc.

zdroj: www.trainz.rypi.cz

Jaký vnímáš největší rozdíl mezi korporací a Altworx? A co se ti u nás (ne)líbí?

Z korporace jsem byl zvyklý, že všechno moc dlouho trvá. Než se cokoliv rozhodne a pohne dopředu, tak to vyžaduje mnoho schůzek a času. Od malé firmičky jsem si právě sliboval mnohem pružnější a rychlejší rozhodování. Zde jsme však v rozletu omezeni na straně našeho klíčového zákazníka. Což je opět velká společnost. Zabere to nějaký čas, než se vyjádří.

Teď na mě čeká přímý přístup k databázi. Už mám za sebou prosincové školení na PostgreSQL, tak si jdu nainstalovat a nastavit přístup k tabulkám pro čtení, abych se mohl dívat rovnou na zdrojová data. To mi zatím chybí.

Pracoviště je v super lokalitě a s malou zahradou k tomu. Navíc máme stravenky, na což jsem nebyl nikdy dříve zvyklý a vychutnávám si to.

Začínám už pozorovat jak malá firma roste a začíná přebírat procesní zvyky velkých firem. “Ještě tak rok a budeme zavádět ISO 9001,” vtipkuji. Ale ono to jednou přijde.

Jak se ti, Pavle, spolupracuje s kolegy?

Vždy jsem dával přednost ruchu otevřených velkých kanceláří. To mi tady chybí. Nemám rád ty malé kancle, kde se lidé zavřou. Navíc část kolegů, se kterými úzce spolupracujeme, sedí v druhém domě. Prostě otočit se na židli a vyrušit kolegu od práce to žádná elektronická komunikace a video přenosy nenahradí 🙂

zdroj: www.google.com

Kam by ses chtěl pracovně posunout?

Tuhle otázku jsem dostával v korporátu na každoročním hodnotícím sedánku :-). Ale abych pravdu řekl, tak být samostatný v práci a neotravovat se vším zkušenější kolegy. Na začátku úkolu se domluvit, že je to v souladu s celofiremními cíli (už zase ten korporátní pojem) a pak bych si sedl se zákazníkem, udělal návrh, domluvil se s programátory jak na to, otestoval a předal práci. Na konci by jenom šéf řekl “dobrá práce”. Zatím ale nevidím všechny návaznosti, co čemu předcházelo, které cesty jsou slepé… prostě se musím na všechno ptát.

Vím, že tě železnice baví i mimo zaměstnání a že pracuješ na projektu, který usnadňuje cestování vlakem. Jak tě to napadlo?

Mám dvě děti. S kamarádkou jsme začali pořádat rodinné výlety pro známé a známé známých s kočárky a s dětmi. Samozřejmě část cesty vlakem. A zjistili jsme, že cestovat s kočárky vlakem, který není nízkopodlažní, není vůbec snadné.

Druhé překvapení bylo, když jsem zjistil, že pro “obyčejné” lidi, kteří necestují každý den vlakem, je problém vyznat se v jízdních řádech, orientovat se na nádraží a využívat možných slev a cenových zvýhodnění. Většinu z nich, nebýt výletu, by ani nenapadlo odložit auto a jet vlakem. Bojí se, že se ztratí. Pak byli překvapeni, když zjistili, že dveře vlaku se otevírají na tlačítko, okna už otevírat nejdou a ve vozech jsou informační panely a hlášení stanic. “Naposledy jsem jel vlakem na školním výletě,” říkali.

zdroj: www.vlakemjednoduse.cz

A protože ani na českém, ani na slovenském webu není nic o cestování s dětmi a s kočárkem vlakem, založil jsem web, kde jsem popsal skoro všechny vozy, které se u nás pohybují – jestli jsou nízkopodlažní, jaká je šířka dveří, jestli je ve voze místo pro kočárek, kde že je ten dětský oddíl a jak vůbec najít vůz pro cestování s dětmi.

Myslel jsem, že hotovo, ale zanechal jsem ze slušnosti na webu kontaktní formulář, kdyby byl nějaký ten dotaz. A maminky se mne začaly ptát “A co nádraží? Jak na nástupiště, je tam výtah nebo jen schody z podchodu?…”. Tak jsem se vrhl na popis nádraží. Ale při počtu 2.800 nádraží v naší vlasti mám až do stáří co dělat. O víkendu se chystám na běžky, tak bych další jedno až dvě nádraží mohl vyfotit a večer, upíjejíc teplý čaj, popsat. Jsem rád, že mohu někomu pomoci.

Doufám, že svým webem pomůžeš čím dál více lidem a že ti za to sem tam nějaký také poděkuje. A třeba až příště budeš dělat rozhovor, bude to právě ve vlaku a nebo už ve vlastní firmě. 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..