Zahrádkaření v Brně

Málokdo z nás má letní sídlo, zato ale určitě znáte spoustu lidí, kteří vlastní zahrádku. A když ne u domu, tak aspoň nějakou malou, kam se chodí rýpat v hlíně nebo tam jezdí na víkendy. Pokud ani to ne, tak přinejmenším pěstují rajčata na balkoně a bylinky za oknem. Nebo navštěvují komunitní zahradu. Prostor pro pěstitelství jde najít i v práci  – v okně naší vily roste máta a jahody, poobědový dezert nejednou zajistily maliny, třešně a švestky, které rostou hned za budovou.

Letní posezení v Altworx

My Češi toho o sobě prohlašuje s pýchou (a někdy ironií v hlase) mnoho, například, že jsme národem houbařů, kutilů a zahrádkářů. Minimálně v tom posledním ale nijak výjimeční nejsme. Tuhle vášeň sdílíme s Němci, Brity nebo Poláky. Fenomén zahrádkaření se dostal do našich měst s průmyslovou revolucí koncem 19. století právě z Německa. Dělníci přišli do měst za prací a na nedalekých zahrádkách si pěstovali zeleninu a ovoce, jak byli zvyklí z venkova. Hlavní rozvoj zaznamenaly zahrádky za minulého režimu, kdy se stávaly ostrůvky relativní svobody. V devadesátých letech se situace obrátila a byly brány (hlavně developery) jako přežitek. Nevzdali jsme se však svých konví ani rýčů a opět se k pěstování vracíme.

Sice jsme jako děti často nesnášeli plevání, trhání rybízu, hrášku nebo hrabání trávy, ale věkem se něco změnilo a mnozí z nás (ani nevíme, jak k tomu došlo) rozšiřují řady zahrádkářů a kutilů. Protože čerstvě utržená zelenina nebo marmeláda z vlastních zdrojů jsou nepřekonatelné – zaručeně čerstvé, stoprocentně domácí a zapřísáhle bio. Další příjemnou stránkou zahradničení na vlastní zahradě je i společně strávený čas s rodinou, nebo naopak bez rodiny, o samotě, jen vy a hlína.

Zdroj: novinky.cz, foto: Fiskars

Co ale dělat, když se přestěhujete do města, třeba do Brna?

Klasický květináč je nejlepší kamarád. Na okně vyroste bazalka do těstovin i máta do mojita. Při troše snahy sklidíte z okna i chilli a jiné papričky, či stále plodící jahody. Ve velkých květináčích vyroste rukola nebo zmiňovaná rajčata.

Pokud máte větší balkon, ba přímo lodžii, otevírá se vám prostor pro pytlové záhony. Ty poskytnou větší plochu pro více rostlin a můžete začít zkoušet pěstovat permakulturně. Uprostřed sídliště si tak v klidu pochutnáte na vlastním salátu. Nevýhodou je, že potřebujete větší množství zeminy.

Zdroj: cuketka.cz

Sdílená zahrada je ideální možností realizace pro ty, kteří touží po zeleném kousku země, na kterém by mohli pracovat, ale zároveň se na celé léto nechtějí uvázat k Brnu kvůli zalévání a sklízení. S přáteli si tak mohou od města pronajmout zahradu, na které se přes dovolené vystřídají. Takovou zahradu můžete najít například ve staré zahrádkářské kolonii nad starobrněnským pivovarem. Původní nájemci jsou důchodového věku a starost o zahradu je pro ně už přítěží. Zároveň město Brno plánuje na těchto pozemcích v brzké době bytovou výstavbu, proto nepožaduje vysoké nájmy. Takže pronájem zahrady, kde už nějaká bouda a záhon jsou, za pár korun na pár let je perfektní variantou.

Zdroj: regiony.impuls.cz, autor: Roman Vondrouš, ČTK

Pro společenštější jedince existuje v Brně nejedna komunitní zahrada, kde si mohou pronajmout záhon a zároveň se i účastnit kulturně vzdělávacích akcí. Takové zahrady často zakládají občanská sdružení, která chtějí oživit zchátralá místa, o která nemá dlouhodobě nikdo zájem, a zároveň tak dát lidem možnost vypěstovat si vlastní jídlo a poznat podobně založené osoby.

Zdroj: generace.forbes.cz

V Altworx pracují jak majitelé domů se zahradou, tak květináčoví pěstitelé. Díky tomuto koníčku tak máme u oběda vždy co řešit – přípravu záhonů a výsadbu na jaře, vodohospodářství a sklizeň v létě, uchování výpěstků a zazimování na podzim a v zimě plány na jaro. Nevypadá to tedy, že by zahrádkářský um měl zahynout se zakladateli kolonií. Je to věčný koloběh a zábava na celý život.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..