Přestupný den

Vy, co držíte suchý únor, jste si jistě všimli, že se vám to letos trochu protáhne. Sice jen o jeden den, ale i ten se počítá. A jak se ta hrozná věc stala? Může za to Země, která se při oběhu kolem Slunce lajdá a nezvládne tu trasu zdolat za 365 dní, jak jí napovídá kalendář na vašem stole. Trvá jí to 365 dnů 5 hodin 48 minut a 45.2 sekundy – jeden tropický rok. A tady vznikl problém, který vyústil v rok přestupný.

Zdroj: Shutterstock

Příroda se svou složitou organizací je sice pěkná věc, ale člověku, který potřebuje věci jasně a jednoduše kvantifikovat a dát jim řád, moc naproti nejde. Proto první pokusy o kalendář na území dnešní Evropy, ve kterém by začátek jara měl připadat na stále stejné období, nebyly úplně přesné.

Nejstarší římský kalendář začínal až s dnešním březnem a končil prosincem. Ty dva zimní měsíce se prostě ignorovaly a tak nějak to vycházelo, takže rok trval 304 dnů. Některým lidem ale asi už tenkrát při představě dvouměsíčního “nic” v kalendáři nabíhala žilka, takže počítání dnů se v 7. století př. n. l. dočkalo inovace v podobě prodloužení roku o 51 dní, tj. 2 měsíce, a vkládání přestupného měsíce – zprvu podle toho, jak bylo potřeba. Později se přestupný měsíc vkládal do každého druhého roku s tím, že jednou měl 22 a příště zase 23 dní. Asi tehdy bylo obtížné pamatovat si, který rok právě je, a tak 191 př. n. l. Aciliův zákon toto střídání zrušil a začal narůstat zmatek.

Fragmenty juliánského kalendáře, Zdroj: earlychurchhistory.org

Na počest člověka, který chaos v kalendáři ukončil, je pojmenován sedmý měsíc v roce – pochopitelně se to netýká češtiny – a i celý kalendář. Gaius Iulius Caesar jako nejvyšší kněz (pontifik) mohl do kalendáře zasahovat a v roce 46 př. n. l. nařídil tehdejším odborníkům provést reformu. Nový, juliánský, kalendář obsahoval 365 dní a jednou za čtyři roky se přidal den přestupný. Rok 46 př. n. l. byl proto unikátní – museli do něho vměstnat 90 dnů, o které se oproti astronomickým datům předcházel, aby ho dorovnali.

Se zvoláním Pontifik je mrtev, ať žijí další pontifikové začali Caesarovi následníci po jeho smrti vkládat přestupný den do každého třetího roku, takže se nám to opět začalo komplikovat. Utnul to až jiný panovník, po kterém je pojmenovaný další měsíc – Augustus (8 př. n. l.), takže se obnovila čtyřletá perioda a řád byl opět nastolen. Na chvíli.

Císař Augustus, Zdroj: historyonthisday.com

Ono totiž 365.25 není to samé jako 365.24219. Za pár století se to muselo nutně projevit. Vyřešil to papež Řehoř XIII. gregoriánskou reformou v roce 1582 – v říjnu vynechal 10 dnů a zavedl další pravidla pro počítání přestupných let, kterých se držíme dodnes:

      • přestupný rok musí být dělitelný 4
      • pokud je letopočet dělitelný 100, musí být dělitelný i 400

Jeden rok tím pádem trvá 365.2425 dnů a chyba vzniklá nepřesností se projeví až za 3200 let.

Konec faktů – jaké jsou tradice a pranostiky kolem 29. února?

Zdroj: reflex.cz

Poslední roky jste se mohli dočíst, že “tradičně” je 29. únor jediný den, kdy může požádat o ruku žena muže. Zajímavá představa, ale pro náš kulturní okruh není původní. Pochází z Irska a do širšího povědomí se dostala až díky romantické komedii Přestupný rok (2010).

V našich končinách se mnoho tradic a pranostik spojených s přestupným dnem nevyskytuje. Snad jen ta, která říká, že pokud připadne 29. únor na neděli, tak děti, které se v tento den narodí, budou mít štěstí ve všem, co podniknou.

Tak zase za čtyři roky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..